Život plyne rychlo

12. března 2015 v 19:22 | M. |  Den po dni
Nedávno mi přišel e-mail, že jsem se již tři měsíce nepřihlásila na tento blog a může být zrušen. Při jeho zakládání jsem plánovala aktivně přidávat články o svém životě. Skutek však utek - poslední článek přibyl v záři, od kterého uplynulo opravdu moc času a samozřejmě se toho jako vždycky dost změnilo. Iluze o vysoké škole pominuly a jestli se dostanu do dalšího ročnáku, tak to bude fakt zázrak. Z naší čtveřice se stala trojice. Jedna z nás to už začátkem listopadu vzdala. Mrzelo nás to, ale co se dalo dělat. Zhruba v tu dobu jsem se seznámila s K., která se mnou chodila na semináře. Najednou se ta škola zdála mnohem snesitelnější, když už netrávíte hodiny forevr eloun. S parťačkou v lavici a při volných hodinách byl čas trávený ve škole mnohem příjemnější. Po tolika letech pro mě chození do školy neznamená noční můru a odolávání posměchu ostatních. Ovšem přišlo zkouškové, které vyčistilo školu od několika studentů. Mezi nima se nacházela i moje seminářová kamarádka. Když mi oznámila, že končí, bylo mi z toho smutno. A tak mi zbývají zase jen dvě kamarádky. V letním semestru jsme si naházely nějaké hodiny společně, ale i tak se najdou nějaké hodiny, kde jsem úplně sama. Tak doufám, že se brzy s někým seznámím. Ona je to totiž hrozná nuda, když si člověk v hodině může povídat jen na messengeru. Vážně nechápu, jak jsem to mohla tolik let tak snášet. Když už píšu o tom messengeru - Před dvěma měsící jsem se zařadila do masové většiny populace a pořídila si "chytrý" telefon. Vzpomínám si, jak se mi všechny tyhle "smartfouny" a dotykovky strašně protivily. Teď svůj telefon úplně miluju. Kromě telefonu jsem si skoro dva měsíce zpátky pořídila ještě jednu věc. No, věc. Vlastně to ani není tak věc. Je to přítel. Ano, já, vždycky forevr eloun, které se kluci často vysmívali, někoho mám. Seznámili jsme se na podzim, kdy jsme zašli jednou na pivo a od té doby jsem se viděli až pár dní před koncem roku na jednom koncertě. Byl tam se svým kamarádem, který mi byl povědomý a tak jsem mu ohledně něj o pár dní později napsala. Konverzace se nějak rozběhla, až to dopadlo tak, že jsme další večer skončili v té samé hospodě jako na podzim. Opět se z toho stal jeden z těch hodně příjemných večerů a tentokrát jsme se však začali vídat častěji, až to dopadlo tak, jak to dopadlo. No a jsem za to šťastná. Hodně šťastná. Je krásné vidět, že na vás někomu opravdu moc záleží a vám záleží na něm. Nevím, jak dlouho to vydrží, ale doufám že dlouho. Protože právě prožívám snad to nejkrásnější období v životě. <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veki Veki | E-mail | Web | 23. března 2015 v 23:34 | Reagovat

Smartfoun ještě nemám. Ne, že by se mi hnusil, ale můj starý dobrý telefon je dosud funkčí a poskytuje mi vše, co potřebuji. Jednou se ale do stádia smart taky dostanu.
Taky jsem kdysi byla ve fázi, kdy mi chodili maily, že jsem neaktivní, ale to je prostě vývoj.
Doufám, že vám to dlouho vydrží. Mít někoho blízkého nablízku je fajn. :-)

2 M. M. | Web | 26. března 2015 v 2:29 | Reagovat

[1]: No, já se svým "hloupým" telefonem byla taky relativně spokojená. Ale už začínal odcházet, tak byla třeba změna. A fakt jsem si ten telefon úplně zamilovala a už bych neměnila. =D
Taky doufám. Uvidíme, jak se to vyvrbí. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama