Stresy státnicového ročníku

15. června 2017 v 14:51 | M. |  Den po dni
Už je to nějaký ten pátek, co jsem napsala poslední článek. Vlastně je to přesně rok, haha. Asi bych se neodhodlala napsat něco dalšího, kdyby mě má drahá Annie nežádala. Celkově to začalo tím, že jsem se milovanému zmínila o blogu (Já teda myslela, že to ví, ale zřejmě ne.), jeho to začalo zajímat a snažil se (neúspěšně) získat adresu. Tipoval lidi, kteři by jej mohli mít (A stejně se trefil v jeden jednom případě.) a jeden z nich se po mém zákazu vydávání adresy, začal dožadovat článku, tak ho teda píšu. Přesně před týdnem jsem získala vysokoškolské vzdělání, tudíž si před jméno můžu připisovat titul Bc. Ovšem tomuto cíli předcházela poměrně složitá cesta. Nastoupila jsem do prvního ročníku, plná nadějí a očekávání. Hned první den jsem si zvládla adoptovat nekonečno ("Plus nekonečno a mínus nekonečno jsou nevlastí čísla." ... "Tak já si ho adoptuju!") a během prvního týdne si vytvořit silná přátelství, která přetrvávají doteď. Já se taky stihla zamilovat a podle toho vypadaly i výsledky prvního zkouškového (Skóre 50:50, tři úspěné a tři neúspěšné). V tomto čase ze mě taky vypadlo, že přesně vím, kde se vidím v letním semestru - na pracáku. Mé plány zahrnovaly nastoupit do letního semestru a během něj si hledat práci. Ovšem pak se mi začalo dařit, což mě namotivovalo k tomu, abych zůstala. Nastal červen, další zkouškové a já se k němu opět postavila poměrně laxně. Verdikt zněl jasně: V srpnu šeset zkoušek, z toho minimálně musím čtyři zvládnout, abych prošla do druhého ročníku. Situace se mi ke konci poměrně zkomplikovala, ale nakonec jsem s odřenýma ušima a 41 kredity mohla v září opět do školy. Šest přenášených předmětů. Tři v zimním, tři v letním. Ač to občas bylo na hraně, podařilo se mi úspěšně absolvovat ročník druhý. Skóre: Kromě jednoho předmětů, všechny zkoušky zaznamenaly úspěch. V letním skoro vše napoprvé. Dokonce mě jedna z těch nejlepších přestala považovat za totálního trotla. A to se počítá! Přišlo září a já přesně dva roky od nástupu do prváku seděla v přednáškovém sále na semináři k bakalářské práci. Tak rychle to uteklo! Září se přehouplo v říjen a já teda pomalu začala řešit bakalářku. Opravdu POMALU. Do konce roku jsem nenapsala téměř nic. Pomalu začal únor, kdy mi teda došlo, že už je opravdu třeba začít, když na konci měsíce odevzdávám. Tady se mi opět ukázala má světlá i zároveň špatná stránka. Většinou totiž začnu něco dělat, až když mě tlačí čas. Ovšem vždy to v tom časovém presu stihnu. Vždy. Takže i přesto, že jsem babičce v polovině února říkala, že vážně netuším, jestli to stihnu v prvním termínu a kdyžtak budu státnicovat v srpnu nebo příští rok. Však to už je jedno. 28. února večer jsem odevzdala celou práci. Neobešlo se to samozřejmě bez úprav, které mi zabraly celý následující měsíc a počátek dubna, ale nakonec jsem vše stihla i s několikadenním předstihem. Pocit, že to příšerné období psaní, je za mnou, mi moc dlouho nevydržel. Čekaly mě dva týdny volna, během kterých proběhla i ta nejlepší oslava mých narozenin! Milovaný mě udržoval v pocitu, že se ten den moc neuvidíme, protože on jede večer na koncert. Já si proto domluvila dámskou jízdu s kamarádkami, co se mnou v prváku chodily na výšku. K. vymyslela, že můžeme obejít několik hospod a já i ostatní souhlasily. Jaké překvapení, že v hospodě číslo dvě čekali moji nejlepší kamarádi a navíc byla na cestě Annie, která ode mě bydlí téměř 200 kilometrů! Slzička úkapla a dojetí mě přemáhá ještě téměř po dvou měsících. Toto opojení mi však nevydrželo dlouho a já se začátkem května pozvolna pustila do učení. Můj učební plán samozřejmě selhal. Přesně před týdnem jsem šla na potítko se staženým zadkem, hrůzou v očích a prázdnem v hlavě. Původně to vypadalo, že ke zkoušení přinesu prázdný papír. Otázky marketingový komunikační mix a mezinárodní měnové vztahy nebyly zrovna ty, ze kterých bych radostí skákala do vzduchu. Ještě když mi původně srdíčko zaplesalo, protože jsem se na otázky podívala opačně, takže to vypadalo na Teorii veřejné volby + Inovace, inovační řízení. Bohužel. U oborovek mi naštěstí stačilo zavzpomínat na klasický marketingový mix, pak už to šlo relativně samo. Ekonomická část byla horší. Naštěstí v komisi byla naprosto skvělá paní učitelka, která mi dost pomohla a nakonec se nade mnou smilovala! Díky ní si teď můžu psát před jméno ta dvě kouzelná písmenka. A jak všichni říkají, na hodnocení už vůbec nezáleží. Důležité je, že to máš! A já to MÁM!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama