Tři odlakovače pro princeznu

11. března 2018 v 23:18 | M. |  Den po dni
Před pár týdny se v Ostravě konal Pendl, na který jsem měla koupené lístky i já. Řekla jsem si, že by mi to mohlo pro jednou slušet víc než obvykle, dám si tudíž záležet a rovnou si po delší době nalakuji i nehty.





Jenže mě čekal poměrně hektický den a ve čtvrtek jsem zalomila poměrně brzo, protože se mi předchozí noc naopak vůbec nedařilo usnout. Ráno práce, pak domů se nachystat, do školy na přednášku a z ní rovnou do ocelového srdce republiky. Na nalakování nehtů mi zbyla přibližně hodina času. To se zdá poměrně hodně času. Bohužel jen zdá. Jak jsem holka nedočkavá, tak nedokážu vydržet, než lak zaschne a někam se s ním otřu. Celý nehet se pak samozřejmě rozmaže, já jsem celá upatlaná a musím využít v té chvíli nejlepšího kamaráda - odlakovače. Před nějakým časem mi praskla lahvička kouzelného přípravku, který likviduje škody mé nešikovnosti (Nebo je občas i znásobí, záleží na situaci.) a já byla přesvědčena, že mám určitě už nový. No, řekněmě, že když jsem otevřela kosmetickou tašku, odlakovač se v ní rozhodně nenacházel. Nedalo se nic dělat a já musela vyrazit, s lakem všude jen ne na nehtech, do blízké drogerie. V drogerii rovnou přiberu i vatové tyčinky a paní pokladní si může připočítat asi stokorunovou tržbu. Dorazila jsem domů a snažila se co nejrychleji napáchanou škodu proměnit v nádherné nehty. Tlačí mě čas, má manikura jakž takž ujde a já běžím na autobus. Po cestě na zastávku si všímám poměrně viditelných fialových skvrn na kůži, které rozhodně neseškrábu. Zbývá mi ještě chvíle času, tak běžím do DM, kde rychle opakuji nákup a zaplatím asi pětinu částky, kterou jsem své kráse obětovala v drogerii na sídlišti. Než přijede autobus, nenápadně postávám bokem, vytahuju jednu vatovou tyčinku, naliju na ni zázrak a přikládám kůži. Proces ještě asi 2x zopakuju, zároveň doufám, že mě nikdo nevidí. Ve škole pak závistivě sleduju nehty spolužaček, které je narozdíl ode mě mají moc pěkné. Po výuce následně likviduji poslední škody a konečně vyrážím na Pendl. Mých nehtů si samozřejmě nikdo nevšímá, za ty tři stovky tam totiž byly lepší věci k vidění (a slyšení).

Za pár dní jsem uklízela na stole. Za notebookem stál odlakovač na nehty, který, jak jsem si záhy vzpomněla, jsem si koupila na podzim poté, co mi praskl ten původní. Proto teď mám tři. Jen nevím, co s nimi budu dělat, když mi ten předchozí vydržel rok a půl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 6. června 2018 v 22:41 | Reagovat

Někdy se prostě daří...aspoň máš hezký článek...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama