Výletování po Litvě

14. května 2018 v 21:05 | M. |  Až na kraj světa
Měla bych psát seminárky, a proto otevírám blog.cz a začínám psát pokračování mého cestování. Tentokrát o Litvě. Ve středu v pět ráno čekal před hostelem taxík, aby nás zavezl na Chopinovo letiště. Taxikář byl moc milý, naložil mi zavazadlo do kufru a po příjezdu ho i vyndal. Na otázku, jestli smím zaplatit, mi odpověděl "Papa". To mě trochu zarazilo, ale kamarádka si vzpomněla, že při objednávání zadávala číslo karty, tudíž to určitě strhnou z ní. Já se těšila na svůj první let a na místo u okýnka, které mi vybral systém. Vše proběhlo bez sebemenšího problému, akorát při čekání na autobus k letadlu jsme musely sedět na zemi, protože ostatní pasažéři se svými zavazadly se moc roztahovali. Dokonce nikomu ani nevadila taška přes rameno, přestože cena letenky zahrnovala jen jeden příručák. Spojení s civilizací zmizelo krátce po sedmé a mohlo se letět. Abych byla upřímná, nějak moc mě letání nenadchlo. Zřejmě proto, že se absolutně nedala poznat skutečná rychlost letu, naopak člověku připadalo, že pěšky by mu to trvalo stejně dlouho. Ovšem zdání klame, už v 7:45 (8:45 místního času) mi operátor poslal smsku "Vítejte v Litvě" a zanedlouho se pode mnou rýsovaly první domečky.



Abych pravdu řekla, přes veškerá varování mě čekal trochu šok. První dojmy z Litvy ve mně vyvolávaly pocity, že jsem na návšvtěvě u soudruha Stalina v Sovětském Svazu, opravdu. Do telefonu jsem milovanému naťukala zprávu: "Vypadá to tu hůř jak v Orlové". Nejvíce mě asi udivily trolejbusy, ty totiž působí jako revoluční model 70.-80. let minulého století. Litevské koleje se dle mého moc neliší od těch českých. U nás akorát nejspíš nemáte společný záchod s Korejkami, které hází použitý toaletní papír do odpadkového koše a z kuchyňky se vám nenabízí výhled do litevského obýváku. Naopak pro změnu máme přízemí, Litevci ho totiž značí rovnou jako první patro. Druhý den jsem musela svůj názor přehodnotit a musím konstatovat, že Vilinus není horší než Orlová. Centrum města vypadá rozhodně hezky. Prošly jsme se do Národního muzea, zkusily obejít nějaké (předražené) suvenýry, navštívily second hand, ale nepodařilo se nám najít žádný alespoň ucházející kousek (Obdivuji lidi, co umí nakoupit v sekáčích krásné věci za pár korun. Já na to přehrabování nemám nervy.). Co mě ale ze všechno nejvíc zaujalo, bylo Muzeum genocidy. Budova, která původně sloužila jako sídla gestapa, poté KGB. V přízemi a prvním patře si můžete prohlédnout různé oblečení, cenzurované dopisy a historické informace. Více na člověka však zapůsobí podzemí, kde se nachází cely, výslechové místnosti a také třeba místnost, která bývala naplněna ledovou vodou. Existovaly dva způsoby mučení - buď vezeň stál přímo v ledové vodě, nebo na malém prostoru, na němž musel udržet rovnováhu, aby nespadl. Což se samozřejmě moc často nedařilo... Znechucuje mě, že se taková zvěrstava děla ještě v minulém století. Ale když se nad tím zamyslím, v dnešní vypjaté politické situaci si dokážu představit, že by se tak někteří jedinci neměli problém zachovat stejně i dnes. Večer se v centru města konal pravidelný Pub Quiz pro studenty na Erasmu. Zahraniční studenti jsou rozdělení do týmu, na plátně se promítají otázky a za správné odpovědi získavají body. Ty se v průběhu semestru sčítají a na konci pak vítězi získají nějaké odměny. Tématem tohoto večera byla hudba, což se zdálo jako dělané pro mě. Ale jenom zdálo. Po desítkách obježděných koncertech zjišťuji, že mám značné mezery v mezinárodní muzice. Moji "spoluhráčí" na tom byli podobně a tak se nám podařilo čestně obhájit první místo odspoda. Návrat na koleje málem odrovnal mou (ne příliš velkou) fyzičku, ale i nervy. Kamarádka nikde nehlásila, že na pokoji přebývá jeden člověk navíc (já), bylo už poměrně pozdě a my se rozhodly neriskovat případnou kontrolu na vrátnici. Ještě když její spolužačka povídala, jak její kamarád musel spát venku. Co nejvíc potichu jsme se snažily projít emergency exitem. Těžké kovové dveře však při zavírání prostě slyšet jdou. Proto jsme radši co nejrychleji vyběhly po schodech do prvního (dle litevského řádu druhého) patra a tam ihned přivolávaly vytáh. Ten jak naschvál dlouho nejel, vteřiny se zdály být nekonečné. Navíc stres ve mně vyvolával pocit, že slyším kroky. Všechno naštěstí dobře dopadlo, výtah přijel, já nemusela nocovat venku. Výlet může pokračovat.

V pátek nás čekal třídenný výlet do nádherného běloruského města Grodno, ale tomu věnuji samostatný článek, a proto teď přeskočím rovnou na pondělí. To jsme si naplánovaly druhou prohlídku Vilniusu. Ale protože se nám nic nechtělo, navíc byla zima, tak jsme si akorát prohlédly zvenčí synagogu (snad to byla ona), sochu kočičky (vrchol litevského umění) a ještě si nakoupily pohlednice v informačním centru. Příště už raději neslibuji tolika lidem poslat pohled. Na druhou stranu známka do Čech stála přibližně jako známka u nás na tuzemské zásilky. Rychlostně bych řekla, že litevská pošta tu českou asi překoná. Pohledy dorazily za necelé dva týdny. Šly jsme se taky kouknout do drogerie, kde kromě cigaret nic zajímavého neměli. No a samozřejmě pokračovaly v tradici pizza v každém státě. "Čili pica" je podnik, kde si nepřiplácíte za balné jídla, naopak. Pokud si vybrané pizzy vezmete s sebou, vyjde vás to mnohem levněji. konkrétně pouze 2 eura. Den před mým odletem už nám zbývala akorát návštěva druhého největšího města, Kaunasu. Naši první zastávkou se stal Kaunasský hrad. Zde mě zaujala legenda o Kaunaských řytích - Rytíří jsou schovaní, spí a čekají, až bude Kaunasu nejhůře. Pak vstanou a půjdou mu na pomoc. Nepřomíná vám to něco? Když už mluvím o rytířích... Měli tam taky hologram muže v brnění, který zlověstně bouchal mečem. Ale sem tam si z ničeho nic vzal nějaký úplně nepatřičný předmět jako třeba basketbalový míč, s nímž pak navíc dribloval. Kromě hradu a kostelů v zemi křesťanů mešita stojí. Protože nepatřím k zaujaté části vlastenců, vyvolávala ve mně zvědavost. Do té doby se mi nepoštěstilo na nějakou narazit, tudíž se jednalo o takové mé prvenství. Určitě si ráda prohlédnu i jiné,ty snad budou i otevřené. V Kaunasu mě pro změnu svou netradičností velmi zaujalo muzeum čertů. Tři patra čertů různých podob z různých materiálů. U expozic si člověk sem tam mohl i něco přečíst. Za zmínku určitě stojí recept na elixír mládí, mezi jehož ingrediencemi se mimo jiné nachází exkrementy ještěrek. Obědem nás opět pohostila Čili Pica. Při konzumování studeného borščce, chladného jako liteveské srdce, se nám nabízel pohled na velké kluziště uprostřed celého patra. Myšlenku jít si zabruslit jsme po chvilce zavrhly. Procházku po hlavním prospektu nám zpříjemňovaly naše celotýdenní pokusy obměkčit litevské srdce. Celé to spočívalo ve střídávém usmívání na místní občany. Chlapci se dost často tvářili vyděšeně. Babičky v autobuse koutky nepozvedly. Jinak trolejbusy mají stejné jako ve Vilniusu, akorát zelené a některé mají i záclonku. Jedna z nejzábavnějších věcí z celého dne se stala po cestě domů. Projíždíme krajinou, koukám z okna a najednou před sebou vidím zelený billboard s nápisem varle. Celá rozesmátá to povídám kamarádce. Na její popud pak slovo zadávám do překladače, podle kterého to česky znamená žába. Jak pak ještě zjištuji na googlu, jedná se o nějaký e-shop s telefony. To předčilo i slovo kalba (v překladu cizí jazyk). Zbytek cesty proběhl klidně, večer jsme vypily víno, dokoukaly seriál a smutnily nad tím, jak to uteklo







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lux Lux | Web | 7. června 2018 v 12:58 | Reagovat

Tam jsem vždycky chtěla podívat! A ještě Estonsko a Lotyšsko, ať to máme komplet :)
Je vidět, že národ potřebuje nějaké své rytíře, ať jsou z Blaníku nebo z Kaunasu.

2 M. M. | Web | 9. června 2018 v 21:58 | Reagovat

[1]: No, Litva je rozhodně zajímavá a já ji hlavně viděla trochu jinak než obyčejný turista, co přijel na památky, což tomu trochu dodávat jiný rozměr. Do Lotyšská jsem se taky chtěla podívat, ale naskytla se mi jedinečná možnost navštívit Bělorusko (o kterém mám pořád rozepsaný článek) a to mě lákalo mnohem více. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama